Čokoládové muffiny s čokoládovou omáčkou

Přidáno před 5 years
Čokoládové muffiny s čokoládovou omáčkou
Dneska trošku přistoupím k řešení restů z dob minulých - na facebooku jsem už hodně dávno slibovala tyhle muffiny, přičemž je předběhly vánoční hvězdičky a pak kulič, a minule jsem slibovala zábavné historky od plotny. Obojí bude dneska konečně napraveno a vyřešeno. I když k té plotně se vrátím ještě několikrát, protože se zdá být nevyčerpatelnou studnicí veselých podělávek. Teď zase přesedlám na ty muffiny. Ač se můžou zdát příliš obyčejné, což v podstatě jsou, je to takový základ, něco, co už nejspíš všichni dělali, tak tady zkrátka chybět nemůžou, protože jsem je vychytávala příliš dlouho, aby byly pěkně popraskaný na povrchu, pěkně měkký a vláčný a hlavně dostatečně čokoládový. Takže tady jsou.

Ne že bych prováděla nějaký statistický průzkum, ale tak nějak pozorováním bych řekla, že nejoblíbenější muffin bude ten čokoládový (anebo borůvkový, to by byl asi dost těsnej zápas), čili je jistota, že dřív nebo později přijde požadavek na jejich přípravu. Nejspíš jsem to tu už kdysi psala, ale první muffinové setkání mého já a muffinu proběhlo dost dávno na základce, a to ve školní jídelně. Pak následovalo období, kdy jsem se ségrou byla strašně pyšná na to, že si je dokážeme doma udělat samy jen s pomocí sypké směsi na vanilkové muffiny od Dr.Oetkera (nebo Vitany, paměť pomalu dosluhuje). Ještě větší pýchou jsme se dmuly, když jsme "objevily" možnost domácího tuningu a začaly je plnit marmeládou, máchat v čokoládě a tak. Nejbrutálnější zázrak pak přišel v podobě směsi na borůvkové muffiny z Lidlu (v rámci nejsvatějšího týdne ze všech svatých - amerického) a ten šel ruku v ruce s touhou umět to vyrobit prostě pěkně od píky, bez směsi. A to pak člověk v těch telecích letech zjistil, že ono je těch druhů nespočet, takže když se v obchodech objevily první čokomuffiny s krásně rozpraskaným povrchem a čokoládou ledabyle ležící v těch sexy puklinách, bylo naprosto nevyhnutelné, že se o ně doma pokusím taky.

Nebudu si nic nalhávat, první čokoládové muffiny byly žalostné. Jako dobrý chuťově, ale ne to božské ONO. Z obchoďáku byly lepší. Při zpětném pohledu by se dala chyba hledat v absenci čokolády a pouhé kakaové přítomnosti, pak taky ve způsobu přípravy, kdy jsem těsto dělala na způsob třeného (tedy spousta šlehání a mixování) a teď bych řekla, že k dokonalosti chybí ještě elektrická trouba, ale na tu si asi ještě tak rok počkám. Když jsem pak postupně do toho pečení zabředla hlouběji, tak jsem objevila Ameriku (ne teda jako Kolumbus nebo Vikingové, ale trochu moderněji skrz internet) a začala jsem zkoušet péct podle receptů z pera lidí za velkou louží. Mimochodem, některé moje prvotní pokusy o překlad receptů by se teď nádherně vyjímaly v nějaké skupině "Překladatelské peklo" (jestli taková není, někdo by ji měl založit, mohla bych přispět :D). Husté těsto jsem si pěkně přeložila jako tlusté, šlehat jako bít a tak podobně, zkrátka trošku smutný příběh v počátcích.

Ale zpátky k těm receptům. Po zadání chocolate muffins do Googlu, vyjedou v podstatě hodně podobné recepty, které se jen lehce liší poměry (pokud pátráme po těch základních muffinech). Většinou se  jako tekutina objevuje mléko nebo podmáslí. Moje první "americké" muffiny byly s podmáslím, ale pořád to nebylo ono. Pak jsem zkoušela olej místo másla, ale to taky úplně neřešilo problém a pořád mi na povrchu nepraskaly. Po několika takových ne zcela přelomových pokusech jsem čokomuffiny dala k ledu a jelo se dál. Postupně jsem začala v cupcacích používat jogurt, protože díky němu jsou krásně vláčné, a tak jsem tu Ameriku objevila podruhé přidáním jogurtu do dalšího pokusu o čokomuffiny. Olalá, zázrak se konal.

Po těch menších úpravách a s jogurtem konečně v troubě praskaly, byly dostatečně čokoládové a uvnitř vláčné. Do košíčků je plním zhruba ze 3/4 plus o trošičku víc, krásně pak vyskočí ještě nad košíček. Měla jsem možnost vyzkoušet si u nich pečení i v elektrické troubě a jako jo, závidím všem, co ji mají doma :D V plynové (teda v té, co mám já) se to totiž nejdřív upeče nahoře a dole, ale uprostřed zůstane syrový, pak je to zespodu dost rádo připálený a celkově takový vysušenější (už to mám za ty léta naštěstí relativně vychytaný, že se to nepřipaluje, ale rozdíl tam zkrátka je znát pořád). A peče se to fakt strašně rychle v porovnání s elektrickou troubou. Tam jsem tyhle muffiny pekla snad 25 až 30 minut. Ale co mě překvapilo, bylo, jak krásně rovnoměrně se pekly, všechno všude stejně propečený (a mám pocit, že v té troubě je nemožný cokoliv připálit vzhledem k tomu, jak dlouho se to tam peče) a fakt mnohem vláčnější a lepší (dneska tu Ameriku asi objevuju na každým kroku). Kdo máte doma elektrickou troubu (což bude tak 99 %), máte doma zázrak :D

Než přeskočím k tomu veselému pečení, poznamenám jen, že volba druhu čokolády je čistě na vás. Osobně používám půlku hořké a půlku mléčné. Bílé bych dala určitě méně, protože se potvora nerada peče, respektive často je po upečení v těstě taková tvrdá (pokud nemáte bílou čokoládu s vysokým podílem kakaového másla) - doporučuju ji v případě volby dát spíš na povrch muffinů, protože při dně se ráda připaluje (ale teď je otázkou, jestli za to nemůže ta moje plynová trouba). A teď skáču k pečení. Měla jsem všechno nachystaný, košíčky ve formě, tak jsem si podpálila troubu, aby se mohla předehřát a začala jsem plnit košíčky. Pak přijdu k troubě a ona se vůbec nezahřívá. Plamen zhasl. Tak ji podpálím znovu, tentokrát koukám, jak hoří, a po půl minutě se zas uhasila. Bezva, tak pokus číslo tři. Teď stačilo jen pustit čudlík a zhasla hnedka. Paráda, těsto nachystaný k pečení a trouba očividně neschopná spolupráce. Mimochodem bylo jedenáct večer, to jsem zapomněla zmínit. Táta už spal, ale zkrátka čokoláda je důležitější, tak jsem ho chudáka vzbudila a obeznámila s tímhle celosvětovým problémem. Takhle v noci to byla ideální doba na opravu a rozdělání trouby, výsledkem bylo probuzení mamky a zjištění, že jaksi nefunguje nějaký čidlo (a tady přestávám dál rozvádět, protože tomu fakt nerozumím) a jedinou momentální možností, jak o půlnoci uvést troubu do provozu, je držet po celou dobu pečení zmáčknutý ten čudlík, kterým se trouba zapíná. Vyřešili jsme to úžasně, fakt jsem si přišla jak Pat a Mat v době za krále Klacka, ale tak aspoň se to upeklo, na fotečce (focené na mobil dost potmě) se můžete pobavit nad tím luxusním řešením :D

Nyní už je zase provozuschopná a peče i bez asistence, ale stejně se upřímně těším, až budeme mít po přestavbě kuchyně a konečně elektrickou troubu. Ne že bych tu stávající neměla ráda (prosím funguj ještě!), ale po těch deseti letech by už zasloužila odpočinek a já postup do 21. století. Netušila jsem, že toho budu mít tolik k napsání k obyčejným muffinům, tak tady je raději recept, než budu jako jeskynní člověk působit ještě víc (ta naše trouba totiž nemá ani světlo uvnitř :D).

Ingredience:
Muffiny:
260 g hladká mouka
70 g kakao
1/2 lžičky soda
2 kl kypřící prášek
120 g třtinový cukr
100 g cukr krupice
1/2 kl sůl
300 g čokoláda, nasekaná na malé kousky
230 g bílý jogurt, cca 3 % tuku
2 vejce
2 kl vanilkový extrakt
120 g máslo, hodně změklé
Omáčka:
100 g mléčná čokoláda, nasekaná na malé kousky
70 ml smetana ke šlehání

Příprava:
Muffiny: Mouku, prosáté kakao, sodu, kypřící prášek, oba cukry, sůl a nakrájenou čokoládu smícháme. V jiné míse smícháme jogurt, vejce a vanilku. Jogurtovou směs nalijeme do mouky a přidáme máslo. Promícháme vařečkou dohladka, až v těstě nejsou hrudky, bude se zdát trochu tužší. Těstem naplníme košíčky trochu výš jak do tří čtvrtin. Pečeme v předehřáté troubě na 180C asi 10 minut, pak teplotu snížíme na 160C a pečeme dalších cca 5 až 10 minut. Vyndáme z trouby, necháme krátce vychladnout, pokapeme omáčkou a můžeme servírovat.
Omáčka: Smetanu dáme do hrnce a zahříváme, až je horká. Přidáme čokoládu a metličkou šleháme do jejího rozpuštění. Směs musí být hladká a bez hrudek. Přendáme do mísy a necháme vychladit při pokojové teplotě.
  • Pokud na omáčku použijete hořkou čokoládu, bude omáčka o něco méně tekutá.
  • Do muffinů použijte čokoládu dle vlastní volby, já dávám půlku hořké a půlku mléčné.
Závěr:
Prošly testem jak na mně, tak na oslavě u kamarádky, dokonce zabodovaly i v takové veselejší verzi na párty u kamaráda, čili tu neservíruju nic, co by neprošlo náročnou zkouškou. Na vážnější notu bych poznamenala, že jsou fakt kakaové a taky hodně čokoládové, kousky čokolády se během pečení spojí s těstem, na povrchu zůstanou zase hezky osamocené (především mléčná čokoláda). I přes to větší množství cukru nejsou přeslazené, protože je tam celkem dost kakaa. Omáčka určitě není nezbytná, ale měla jsem smetanu i čokoládu, dietka z toho nebude tak či tak, takže jsem si řekla, proč ne :D Konečně jsem dosáhla takových čokoládových muffinů, se kterými jsem spokojená. Další životní úspěch za mnou :D

PS: Příští týden hodlám vyrukovat s trošku neobvyklým příspěvkem, tak jsem sama zvědavá, jak to dopadne!